twitter
rss

           J A K O B Ý N I


Asi si hned každý bude říkat. Co se stalo, ten češtinář nás chce poučovat, a sám napíše takovou hrubku. A tak to tedy ne. Smysl tohoto příspěvku nemá nic společného se spolky jakobínů, které vznikaly ve Francii po revoluci v roce 1789. Tehdy to byly spolky čistě politického založení, na rozdíl od našich současných „jakobýnů“, kteří nejsou zatím nijak organizovaní a snad ani nebudou. Kdo to vlastně vůbec jsou ti „jakobýni“? Jsou to lidé, kteří ve svém mluveném projevu používají neustále výraz „jako by nebo jakoby“. Z tohoto důvodu jsem si je zařadil do škatulky s tímto názvem. V podstatě ať je to použito kdekoli ve větě, nikde to nedává smysl.
 Třeba takovýto rozhovor. „Ahoj kámo, jako by. Tak si představ, jako by, když jsem přišel včera jakoby domů, manželka mě přivítala jako by, dala mi jakoby večeři jako by  na stůl a čekala, co řeknu jakoby. Když jsem jako by nic neříkal, a hned jak jsem jako by dojedl, vrhla se na mne, jako by. Nejdřív mě jakoby napadlo, že by?, jako by. Po chvíli jakoby mi došlo, že  jsem se hodně zmýlil, jakoby. Předváděla mi, jako by, co se ten den naučila jakoby v kurzu sebeobrany.“ „Tak to jsi měl kliku, jakoby, málem jsi moh“ bejt znásilněnej jako by.“
Paráda, že ano.
Pokládám si otázku, proč „jakobýnství“ vlastně vzniklo. Móda, nedostatečná slovní zásoba, nebo jiný důvod? Domnívám se, že to nejspíš bude módní záležitost. A kdo je módní, je tím pádem in
Mám smůlu, asi nebudu nikdy in.
Jenom mě mrzí, že i ve sdělovacích prostředcích se vyskytuje dost závislých na módě.
 



                 ODOLENA VODA


Toto je název obce ve Středočeském kraji, která je dost známá. Bohužel to ale neznamená, že všichni vědí, jak se správně používá. Důvod je poměrně jednoduchý. Důležité je znát původ názvu. Většinou si lidé myslí, že jde o vlastnost vody, jako je třeba studená, dobrá, červená a podle toho skloňují první část názvu ve shodě s druhou částí, což je ale špatně. Existují tvary jako „Odolená Voda“, v „Odolené Vodě“, do „Odolené Vody“, s „Odolenou Vodou, které, jak jsem se již zmínil, nejsou správné. Původ názvu se přisuzuje po zřejmě rytíři Odolenu. Z historických pramenů ale není možné najít přesné vysvětlení.  Ve středověku se ale už tato obec nazývala „Odolenova Voda“. Pokud by jméno vydrželo až do dnešní doby, bylo by správné používat výraz do „Odolenovy Vody“, tedy normálně skloňovat ve shodě vlastního jména a podstatného jména. Protože ale došlo ke zkrácení vlastního jména, vzniká tak neshodný přívlastek, který se nemůže skloňovat ve shodě s podstatným jménem,  výsledek  je potom stálý tvar „Odolena“. „Odolena Vodu, Odolena Vodě, s Odolena Vodou“. Bohužel i v oficiálních stránkách obce se vyskytují nesprávné tvary. Pochopitelně, že český lid si obecně usnadňuje výslovnost některých jmen a tak je to i v případě názvu obce na „Odolka“, nebo „Vodolka“. Toto se asi nejvíce vžilo ve sportovní oblasti zásluhou mužského volejbalu.
Nabízí se mi přirovnání k podobnému názvu složeného také ze dvou slov. A sice „kůň Převalského“. V používání tohoto názvu se ale vůbec nechybuje, protože je každému znám už ze školních lavic. Nikdo neřekne „ koni Převalskému“, ale "koni  Převalského".
 Doufám, že se mi podařilo trochu vysvětlit původ jména a hlavně jeho používání a přispět tak k pochopení mého příspěvku o čistější češtinu.


  

 

Odpověď na tento dotaz je poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že tento ušlechtilý nápoj v posledních 30 až 40ti letech neuvěřitelně rychle zdomácněl, se nelze divit, že i název se počeštil. V době, o které jsem se zmínil, se název whisky používal hlavně v 1. a v 2. cenové skupině  a pochopitelně také v nὀbl  společnostech lékařů, právníků, ředitelů, důstojníků nebo pilotů. Ve 3. a 4. skupině už vůbec  ne, protože tam se používal rum , myslivec,  zelená, či stock. Pro doplnění. Před těmi zmíněnými lety byla cena whisky na obrázku skoro stejná, jako je teď. Tedy kolem 365Kč.  Ale  zpět k whisky. Z gramatického hlediska by bylo ideální, kdyby zůstal tvar stejný ve všech pádech, tedy by se vůbec neskloňoval. Př. Koupil jsem si  whisky, dlouho se kamarádil s whisky, nejradši mluvil jenom o whisky.

 Když bych měl dát rozhřešení, doporučoval bych, aby se každý řídil svým citem pro jazyk. Možná, že někdy by bylo lepší použít výraz „dal bych si visku“, než whisky. Určitě by záleželo na okolnostech, prostředí, či společnosti.  Také by se dalo říct „klidně bych si dal skotskou, nebo irskou“. Nebo ještě konkrétněji, dám si „balantinku, trojhranku, 2 pejsky (black“n white)“ atp. Rozhodně by to tolik netahalo za  uši,  jako  výraz „nejde vidět“.


      NEJDE TO



Obvyklá hláška, kterou dost často slýcháváme. Nejčastěji to bývá od malých dětí, které tímto oznámením si vyžadují pomoc od rodičů, prarodičů či ostatních dospělých. V podstatě „nejde to“ je nad jejich síly, zkušenosti a znalosti. Postupem času, kdy vyrůstají a dospívají, si tuto větičku přenášejí i do dospělosti a nezabývají se, proč to nejde. Jeden vtip to kdysi vyřešil tím způsobem, že oznámil, je to rozbitý. Ale v našem případě se to jednoznačně říct nemůže. Myslím si, že lidé, kteří oznamují, nejde to, by měli použít vhodnější sloveso. Třeba neumím, neznám, nemám sílu, nerozumím tomu a podobně. Šlo by o přesnější vyjádření stavu, i když to na věci nic nemění. Jenom to vypovídá o schopnosti přiznat nebo nepřiznat, zda to umím, či ne. Zkrátka, nejde to, bychom měli používat, jen když je to skutečně rozbitý.


     Vážíme si češtiny? II


V první části o vážení si češtiny jako mateřského jazyka, jsem použil příklady slov, nebo slovních spojení, které moc nesvědčí o tom, že by mluvčí byl obzvláště hrdý na svůj jazyk.  Řekl bych, že spíše o opaku.
Nyní jsem si všimnul, že ve Facebooku, i ve většině diskusních fór na internetu, ať jsou na jakákoli téma, se objevují slova, která mají nesprávně použitá i, y (vyděl duhu, vikopnul míč, zvyditelnit), místo z  používají s  a opačně (smizel, ztrávil dovolenou). Chyb ve shodě podmětu s přísudkem se to týká také. Původně jsem měl v úmyslu se o všech těchto „chybách“ konkrétně zmínit. Časem jsem ale přišel na to, že bych asi nedělal nic jiného, než si poznamenával prohřešky. Také bych zřejmě prezentoval jenom zlomek, ostatní (pokud by si byli vědomi chyby), by se třeba cítili dotčeni, že jsem je nejmenoval. V některých případech má potom slovo jiný význam, což pisateli zřejmě moc nevadí. Zatím se mi nepodařilo pochopit důvod, proč to někteří dělají. Zda proto, aby vzbudili dojem, že nejsou příliš inteligentní a tudíž i v tématu mohou případně plácat nesmysly,  nebo  to je móda. (Nevím, zda mám vyloučit negramotu.)  Také jsem viděl i slovo obědnal, u kterého jsem chvíli nemohl pochopit, co to slovo znamená. Zřejmě šlo o zrychlení psaní a tím ke zkrácení času. O jedno písmenko, skutečně obdivuhodné.  Pokud by se jednalo o krácení slov, už se několik výrazů ujalo. Jak jsem se již zmínil, je to v neformálním projevu ve výše zmíněných médiích po vzoru angličtiny. Třeba z5 (zpět), o5 (opět).
V každém případě, pokud se některé výše zmíněné chyby objeví ve webové stránce, je jedno zda v odborné, či prodejní, docela bych měl i pochyby o kvalitě odbornosti, nabízených služeb, nebo zboží. Myslím si, že i tato oblast má vliv na oblíbenost a atraktivitu stránek, nebo diskusních témat. Proto čeština by měla všude vyhrávat. Tento způsob nevážení si češtiny bych mohl přirovnat k mnoha lidem, kteří si při jídle čtou. Myslím si, že v hodně případech ani nevědí co jedí a jak to chutná, což se dá vysvětlit i tak, že si jídla neváží. Ještě vážnější přirovnání bych viděl v situaci, kdy si někdo dá kvalitní nápoj  ( whisky, koňak), přímo z lahve. To by však byl už barbar.  (Námět na jiné téma.)

hyperslevy.cz

      
Tento můj příspěvek jsem připravoval dlouho před zveřejněním. Od té doby se udály změny, které se odrazily i v obsahu článku, takže od září už to neplatí.
Určitě se vám to už taky stalo. Sedíte večer u televize a sledujete zprávy na ČT. Události z domova, ze světa. Z Ameriky k vám promlouvá Michal Kubal, z Bruselu Eva Hrnčířová a Miroslav Karas z Varšavy. Co mají všichni tito redaktoři společného, když každý mluví z jiného konce světa? No přece mluví česky. Pak se objeví Olga Baková třeba z Bratislavy a světe div se, mluví slovensky. Závěr jejího zpravodajství končí: “Olga Baková, Česká televízia, Bratislava“.  Nemám nic proti Slovákům, ale myslím si, že pro zpravodajský pořad České televize by bylo vhodné, aby i zprávy ze Slovenska byly v češtině. (Nyní již jsou.) Znám dost Slováků, kteří pracují v ČR už dost dlouho a nechtějí mluvit česky. Na druhou stranu znám taky jiné Slováky, kterým nedělá problém mluvit česky a nebýt kamarádských debat, ani bych nevěděl, že nejsou Češi. A teď se dostávám k odpovědi na otázku v nadpisu. Zřejmě je to tedy slovenština. To je příklad, který vidí každý. Je jich více, i když jsou v podstatě trochu skryté. Měl jsem zájem o Zuno banku, informace jsem dostal slovensky. Jsem přesvědčen, že takových případů by se našlo víc. Prezident Českých aerolinií (Belgičan) v ČT také mluvil slovensky. A to v době po rozdělení republiky byla stanovena čeština jako úřední jazyk na palubách letadel  ČSA. Také jsme měli prezidenta republiky Slováka, který občas mluvil česky. To už je ale dost dlouho. Myslím si, že organizace a úřady by měly ve styku s veřejností upřednosťovat češtinu, ať je mluvčím kdokoli. Žijeme přece v ČR.
Domnívám se, že pokud bychom měli Ústavou České republiky stanovenou češtinu jako úřední jazyk, takovéto situace by možná nenastávaly. Pouze ve správním řízení je čeština určena jako úřední jazyk. Ovšem může být jednání i ve slovenštině. Nechce se mi věřit, že důvod nejsoucnosti úředního jazyka by mohla být i úmyslná zadní vrátka pro jiné jazyky. Třeba němčinu, ruštinu, ale i slovenštinu. Nebo i čínštinu.
(Pozn. V roce 2004 neprošel v parlamentu návrh na stanovení češtiny jako úředního jazyka. Slováci mají svoji slovenštinu od 1994.  Wikipedie/Úřední jazyk.)  














                                                Rankuj.cz - čeština, česky



    






WOW
Již několik let používané citoslovce údivu, překvapení. Řekl bych, že zastánci tohoto výrazu se chtějí  povýšit ve svém okruhu známých, že oni jsou ti, kteří jsou „in“, a tudíž proto se nevyjadřují tak, jak jim „pusa narostla“. Čeština má pro tyto příležitosti dokonce více výrazů, než je jednoduché wow. Jsou to páni, pane jo, jeje, jů apod. 
Shoproku.
Taková skladba slova se hned tak nevidí. Cizí slovo s českým je podle mne vrchol nevkusnosti, nebo nevážení si češtiny. Kombinace dvou cizích slov už je běžnější a také přijatelnější. Třeba team leader. I pro tuto dvojici ale je v češtině adekvátní výraz. Vedoucí kolektivu, čety, skupiny, nebo i parťák. Zde je problém zřejmě v tom, název v angličtině asi musejí používat v zahraničních firmách na našem území. Nyní se začínají objevovat i přechýlená slova z angličtiny, která zatím nemají svůj český překlad. Jsou hlavně ze sportovního prostředí. Biker, šutér (shooter) i curlař. Nicméně se domnívám, že se tato slova budou používat dříve, než nějaká paní řekne, že musí pro něco do šopu.

Něco podobného je sousloví shopping jih. Je zajímavé, že v jednom městě, necelé 2km od sebe, existují 2 nákupní centra. Jedno se jmenuje NC Oáza, druhé je Shopping Jih. Krása, že? Tvůrci názvů jako by zkoušeli, co lidé lépe přijmou. Nechápu to. Ale stále zde platí, že takovým způsobem se názvy v češtině netvoří. Vždyť je tolik možností, obchodní centrum, nákupní centrum, centrum nákupů apod. Jediná vysvětlující myšlenka je ale ze světa utopie, že je to kvůli cizincům, aby se lépe vyznali. Kolony aut z Německa, či z Rakouska, nebo dokonce z VB,  jsem tam zatím neviděl.

Další z výrazů, které také neznějí dobře česky, je, jdi do snickers. Autor překladu si zřejmě neuvědomil, že v češtině se používá sloveso dát si. Doslovný, někdy také zvaný otrocký překlad, asi není vždy nejlepší řešení. Variant by bylo také více, už zmíněné dej si, zkus, vyzkoušej. To snad i Massa Bob by řekl lépe.

Někdy také můžeme zaslechnout použití slovesa jíti v kombinaci s jiným slovesem, kde se obvykle používá pomocné sloveso býti. Aby výklad byl lépe pochopitelný, uvedu příklad. Nešlo vidět, nejde vidět. Zatím se mi nepodařilo přijít na původ tohoto spojení. Z angličtiny to zřejmě není, protože tam je ve spojení se slovesem moci. Tak nevím. Ani v tomhle případě nelze říci, že by si mluvčí vážil češtiny, i když možná nevědomě.

K hovorové češtině patří také zvyky a tradice. V našich zemích jsou to hlavně velikonoční a vánoční zvyky. V době před více než 30 lety se k nám vkrádal a nějakou dobu se i udržel, děda Mráz. Potom nám média představovala Santa Klause. Jenže zde se nejvíc daří Ježíškovi. Už se zase vrací na své místo, i když v reklamě má Santa Klausovu čepici. Jenom je nutné podotknout, že pro děti Ježíšek není vidět, na rozdíl od dědy Mráze a Santa Klause.

Ještě jeden zvyk bych zmínil. Sice není náš domácí, ale v některých domácnostech se objevují jeho příznaky. Jsou to vydlabané dýně a různá strašidla. Halloweens. Něco podobného je i v našich zemích běžné, ale dlabe se do řepy a hlavně se u toho mluví česky.