twitter
rss

hyperslevy.cz

      
Tento můj příspěvek jsem připravoval dlouho před zveřejněním. Od té doby se udály změny, které se odrazily i v obsahu článku, takže od září už to neplatí.
Určitě se vám to už taky stalo. Sedíte večer u televize a sledujete zprávy na ČT. Události z domova, ze světa. Z Ameriky k vám promlouvá Michal Kubal, z Bruselu Eva Hrnčířová a Miroslav Karas z Varšavy. Co mají všichni tito redaktoři společného, když každý mluví z jiného konce světa? No přece mluví česky. Pak se objeví Olga Baková třeba z Bratislavy a světe div se, mluví slovensky. Závěr jejího zpravodajství končí: “Olga Baková, Česká televízia, Bratislava“.  Nemám nic proti Slovákům, ale myslím si, že pro zpravodajský pořad České televize by bylo vhodné, aby i zprávy ze Slovenska byly v češtině. (Nyní již jsou.) Znám dost Slováků, kteří pracují v ČR už dost dlouho a nechtějí mluvit česky. Na druhou stranu znám taky jiné Slováky, kterým nedělá problém mluvit česky a nebýt kamarádských debat, ani bych nevěděl, že nejsou Češi. A teď se dostávám k odpovědi na otázku v nadpisu. Zřejmě je to tedy slovenština. To je příklad, který vidí každý. Je jich více, i když jsou v podstatě trochu skryté. Měl jsem zájem o Zuno banku, informace jsem dostal slovensky. Jsem přesvědčen, že takových případů by se našlo víc. Prezident Českých aerolinií (Belgičan) v ČT také mluvil slovensky. A to v době po rozdělení republiky byla stanovena čeština jako úřední jazyk na palubách letadel  ČSA. Také jsme měli prezidenta republiky Slováka, který občas mluvil česky. To už je ale dost dlouho. Myslím si, že organizace a úřady by měly ve styku s veřejností upřednosťovat češtinu, ať je mluvčím kdokoli. Žijeme přece v ČR.
Domnívám se, že pokud bychom měli Ústavou České republiky stanovenou češtinu jako úřední jazyk, takovéto situace by možná nenastávaly. Pouze ve správním řízení je čeština určena jako úřední jazyk. Ovšem může být jednání i ve slovenštině. Nechce se mi věřit, že důvod nejsoucnosti úředního jazyka by mohla být i úmyslná zadní vrátka pro jiné jazyky. Třeba němčinu, ruštinu, ale i slovenštinu. Nebo i čínštinu.
(Pozn. V roce 2004 neprošel v parlamentu návrh na stanovení češtiny jako úředního jazyka. Slováci mají svoji slovenštinu od 1994.  Wikipedie/Úřední jazyk.)  














                                                Rankuj.cz - čeština, česky



    






WOW
Již několik let používané citoslovce údivu, překvapení. Řekl bych, že zastánci tohoto výrazu se chtějí  povýšit ve svém okruhu známých, že oni jsou ti, kteří jsou „in“, a tudíž proto se nevyjadřují tak, jak jim „pusa narostla“. Čeština má pro tyto příležitosti dokonce více výrazů, než je jednoduché wow. Jsou to páni, pane jo, jeje, jů apod. 
Shoproku.
Taková skladba slova se hned tak nevidí. Cizí slovo s českým je podle mne vrchol nevkusnosti, nebo nevážení si češtiny. Kombinace dvou cizích slov už je běžnější a také přijatelnější. Třeba team leader. I pro tuto dvojici ale je v češtině adekvátní výraz. Vedoucí kolektivu, čety, skupiny, nebo i parťák. Zde je problém zřejmě v tom, název v angličtině asi musejí používat v zahraničních firmách na našem území. Nyní se začínají objevovat i přechýlená slova z angličtiny, která zatím nemají svůj český překlad. Jsou hlavně ze sportovního prostředí. Biker, šutér (shooter) i curlař. Nicméně se domnívám, že se tato slova budou používat dříve, než nějaká paní řekne, že musí pro něco do šopu.

Něco podobného je sousloví shopping jih. Je zajímavé, že v jednom městě, necelé 2km od sebe, existují 2 nákupní centra. Jedno se jmenuje NC Oáza, druhé je Shopping Jih. Krása, že? Tvůrci názvů jako by zkoušeli, co lidé lépe přijmou. Nechápu to. Ale stále zde platí, že takovým způsobem se názvy v češtině netvoří. Vždyť je tolik možností, obchodní centrum, nákupní centrum, centrum nákupů apod. Jediná vysvětlující myšlenka je ale ze světa utopie, že je to kvůli cizincům, aby se lépe vyznali. Kolony aut z Německa, či z Rakouska, nebo dokonce z VB,  jsem tam zatím neviděl.

Další z výrazů, které také neznějí dobře česky, je, jdi do snickers. Autor překladu si zřejmě neuvědomil, že v češtině se používá sloveso dát si. Doslovný, někdy také zvaný otrocký překlad, asi není vždy nejlepší řešení. Variant by bylo také více, už zmíněné dej si, zkus, vyzkoušej. To snad i Massa Bob by řekl lépe.

Někdy také můžeme zaslechnout použití slovesa jíti v kombinaci s jiným slovesem, kde se obvykle používá pomocné sloveso býti. Aby výklad byl lépe pochopitelný, uvedu příklad. Nešlo vidět, nejde vidět. Zatím se mi nepodařilo přijít na původ tohoto spojení. Z angličtiny to zřejmě není, protože tam je ve spojení se slovesem moci. Tak nevím. Ani v tomhle případě nelze říci, že by si mluvčí vážil češtiny, i když možná nevědomě.

K hovorové češtině patří také zvyky a tradice. V našich zemích jsou to hlavně velikonoční a vánoční zvyky. V době před více než 30 lety se k nám vkrádal a nějakou dobu se i udržel, děda Mráz. Potom nám média představovala Santa Klause. Jenže zde se nejvíc daří Ježíškovi. Už se zase vrací na své místo, i když v reklamě má Santa Klausovu čepici. Jenom je nutné podotknout, že pro děti Ježíšek není vidět, na rozdíl od dědy Mráze a Santa Klause.

Ještě jeden zvyk bych zmínil. Sice není náš domácí, ale v některých domácnostech se objevují jeho příznaky. Jsou to vydlabané dýně a různá strašidla. Halloweens. Něco podobného je i v našich zemích běžné, ale dlabe se do řepy a hlavně se u toho mluví česky.


  Čeština je náš dorozumívací jazyk, který bychom měli používat tak, aby náš posluchač si o nás neudělal špatný dojem.  Pochopitelně základy jsme získali ve škole, ale ne všichni jsme ve svých ústních, nebo písemných projevech dokonalí. Domnívám se, že novináři a z nich rekrutovaní hlasatelé, redaktoři, nebo komentátoři, určitě absolvovali VŠ, kde základy povýšili. Otázkou  potom je, jakým způsobem se jim daří své vědomosti uplatnit.

Otázka v nadpisu je možná položena nesprávně, ale zůstaňme u ní tak, jak je položena. Každý z nás si určitě všimnul u sportovních komentátorů výraz „neporazitelnost“ mužstva trvá již 6 zápasů. Správný výraz by mohl být třeba neporaženost. Uvedu vysvětlení. Existují věci nepoznané, ale ne nepoznatelné. Nepoznané jsou do doby objevení způsobu poznání. Totéž platí pro neporazitelnost. Chápu, že při komentování sportovní události se redaktor snaží upoutat posluchače či diváky, ale ovšem na úkor čistoty jazyka. Na druhou stranu musím uznat, že všichni redaktoři, komentátoři či moderátoři striktně dodržují pravidlo, že 5. pádem voláme, nebo oslovujeme. Řekl bych, že v tomto případě hovorová čeština je pružnější a blíže běžnému vyjadřování. Chápal bych, když  má někdo v příjmení  název profese (třeba mlynář, pekař, topič), se oslovovalo pane Topič a pane topiči, nebo jenom topiči se používalo při oslovení profese zmíněného člověka.

Další prohřešek je také nesprávně použitým slovesem. Střele na branku „scházelo“ pár centimetrů. Správný výraz by měl být „chybělo“. Vysvětlení je také jednoduché. Sloveso scházet,  sice má několik významů, ale ani jeden ve významu chybět. Člověk může scházet s kopce dolů, nebo se schodů,  scházet věkem,  nebo se scházet s někým.

Někteří lidé také nesprávně používají slovesa v 3. osobě množného čísla. Uvedu příklady. Žáci přichází, místo přicházejí;  výzkumy přináší úsporu, místo přinášejí; všichni to , místo vědí. Pochopitelně, že těch příkladů bych mohl uvést více, ale pro pochopení to snad stačí. I zde existuje pomůcka, jak se se správným tvarem vypořádat. Většinou stačí si potřebné sloveso říct v rozkazovacím způsobu jednotného čísla a hned je jasné, jaký tvar je správný.

Další chybou, tentokrát v psaném projevu, je spojka aby v druhé osobě množného čísla. Obvyklá chyba je aby jste, zatímco správně je abyste. Rovněž tak správně je abychom, nebo hovorově  abysme.
Méně častou chybou bývá i nesprávné použití číslovky 2. Příklad. Píše oběma rukama. Někdo ve snaze mluvit spisovně, použije variantu oběmi rukama. Už při vyřčení tohoto spojení tato kombinace bije do uší. Slova oběma, dvěma, rukama, nohama, ušima, očima  jsou zbytky dvojného čísla a mají pouze uvedený tvar.

Mezi další nesprávnosti patří i matematické výrazy. Někdo používá slovní spojení „jednou tolik“, ve skutečnosti ale myslí dvojnásobek. Příklad. Dříve benzin stával 18Kč, teď stojí jednou tolik (36Kč).  Již v 1. třídě se děti učí, že  1x5 je 5 a ne 10, jak by podle příkladu mělo být. Myslím si, že pokud je někdo zvyklý uvedené slovní spojení používat, stačilo by přidat slůvko ještě, a tím se všechno spraví.

Jiná otázka je hovorová čeština. Ta je většinou závislá na místních zvyklostech a pravděpodobně pro ni neexistují žádná pravidla nebo omezení, s výjimkou vulgárností. Pražská třeba používá předložku na v případech, kdy by měla být předložka v, ve,  Př. Bude se projednávat na vládě, mám věci na šatně. Jiné zvyklosti jsou na Plzeňsku, Ostravsku, Brněnsku.

Nedomnívám se, že bych zde vyčerpal všechny varianty chyb, kterých se můžeme dopouštět. Nicméně by mě potěšilo, když bych svým příspěvkem pomohl k objasnění zmíněných chyb.

Pokud si chcete ověřit, zda jste v průměru inteligence, nebo dokonce geniální, test je přiložen zde.



http://www.katalog-seo.eu
Katalog stránek, vyhledávač  
Katalog www        CZIN.eu
                                                   http://www.buj.cz/ Katalog stránek BUJ